Občanské sdružení (spolek) CHRÁNÍME VODU, z.s. vzniklo v reakci na velice zoufalou situaci, kdy obcím na Hrádecku a Frýdlantsku mizela stále víc voda ze studní, na kterých jsou existenčně závislí mnohdy již po staletí. Zjevnou příčinou je povrchový hnědouhelný důl Turów, který za leta narostl do gigantických rozměrů. Polská vláda absolutně nekomunikovala a nejen, že odmítala situaci řešit, dokonce se rozhodla ji výrazně zhoršit. Důl měl být uzavřen v roce 2021. Místo toho se Polsko rozhodlo důl zvětšit jak do plochy, tak do hloubky.
Již nyní je důl Turów tak rozsáhlý a předně hluboký, že podle oficiálně dostupných dat odčerpává objem vody srovnatelný se spotřebou jedné čtvrtiny Prahy (tedy spotřeba vody pro 250.000 lidí). Důl se blížil ke konci období, po které měl povolení těžby a místo plánování rekultivace se polská vláda rozhodla situaci podstatně zhoršit. Přistoupili tak k plánu důl rozšířit téměř k českým hranicím a PROHLOUBIT O 80 METRŮ!!!
Bez ohledu na končící povolení k těžbě začalo Polsko stavět další blok tepelné elektrárny, ve které se pálí v dolu vytěžené uhlí. Že je na české straně neustále zvyšován hluk a prašnost nikoho nezajímalo. Že ve studnách, které jsou v některých případech funkční i po staletí, zmizela voda nepovažují polští těžaři za něco, čím by se museli zabývat a na dotazy a stížnosti standardně nereagovali.
Výše popsaná situace neposkytovala mnoho prostoru k optimismu, a to byl i důvod, proč vzniklo naše sdružení CHRÁNÍME VODU, z.s.
Naším cílem bylo a částečně stále je zburcovat veřejnost a skrze média intenzivně informovat o tom, jaký je důsledek bezohledné těžby a jaký je plán těžařů situaci ještě zhoršit o celý řád.
Ze začátku to nebyl snadný úkol. Měli jsme a máme stálou podporu prakticky téměř všech obyvatel žijících v postiženém regionu, ale ani mnoho z těchto spoluobčanů příliš nevěřilo, že by se nám mohlo podařit na vážnost situace ukázat dostatečně hlasitě a důrazně, aby nás slyšeli i na úrovni vlády a ministerstva.
PRVNÍ SPOJENCI A SPOLUPRACOVNÍCI
V naší práci jsme získali cenného spojence v podobě Greenpeace ČR. Tato ekologická organizace nám pomohla zajistit kompetentní odborníky a vyjednali i spolupráci s právní kanceláří Frank Bold, která se specializuje na případy ohrožující přírodu a životní prostředí.
Postupně se k nám přidávali místní politici, starostové, krajští zastupitelé včetně hejtmana. Následně si nás všimli i někteří členové vlády ČR a jelikož bylo před volbami, tak se toto téma dostalo přes regionální média do celostátních. Popravdě nelze tvrdit, že by se vláda přímo po hlavě vrhala do našeho boje, ale zároveň už nebylo možné předstírat, že se nic neděje a že neexistujeme.
Liberecký kraj se spojil s Greenpeace ČR a advokátní kanceláří Frank Bold a začínal vznikat plán, jak odvrátit katastrofu, kterou na nás bez mrknutí přichystala polská vláda a kterou mají stále v úmyslu dotáhnout až do smutného konce.
Když už byli čeští politici za jedno, a to bez ohledu na partaj a spolupracovaly ekologické organizace, města, kraj i vláda, čekala všechny ledová sprcha, kterou jsme na místní úrovni zažívali desítky let.
LEDOVÁ SPRCHA: NIČÍME LIDEM ŽIVOT? NO A CO!
Polská vláda a těžaři neměli v úmyslu na svých plánech cokoliv měnit a neměli ani v úmyslu se o tom s kýmkoliv bavit, i když se jednalo o ministra české vlády.
Teprve až na základě rozhodnutí Evropského soudního dvora, který nařídil předběžným opatřením okamžité zastavení těžby, přijel do Prahy zástupce polské vlády jednat.
Jak se ovšem následně ukázalo, Polsko se rozhodlo ignorovat nejenom lidská práva obyvatel českého pohraničí, ale i rozhodnutí Evropského soudního dvora a k vyměřené pokutě se vyjádřili, že je to nezajímá a pokutu nezaplatí.
Kdyby místo desítek let výsměchu a arogance polští těžaři věnovali svůj čas a prostředky do opatření, aby eliminovali dopady povrchové těžby uhlí, tak by dnes vůbec nemusely být poškozené podzemní rezervoáry pitné vody ani by dnes nebyly takto vyhrocené vztahy a ani by věc nikdy neřešil Evropský soudní dvůr. Nyní se už důl mohl připravovat na uzavření a regeneraci. Zaměstnanci dolu mohli začít pracovat na rekultivaci těžební jámy a na rozvoji alternativních zdrojů el. energie.
V současné době (psáno 10. října 2021) probíhají jednání na úrovni české a polské vlády. Bohužel na toto jednání nebyl nikdo z původních aktérů přizván. Není tam žádný zástupce místních lidí poškozených těžbou, nejsou tam ani přizváni odborníci z Greenpeace ČR a nejsou přizváni ani právníci Frank Bold. Proč? To nikdo neví, ale spekulace, kterým tento stav nahrává, jsou až lehce děsivé.
STÁLE JE MOŽNÉ SE BRÁNIT S REÁLNOU ŠANCÍ NA ÚSPĚCH
Každopádně naše práce stále nekončí. Příliš si nejsme jisti, do jaké míry jsou pro českou vládu důležití starousedlíci, jejichž stavení jsou nyní bez vody a jejichž hodnota nemovitostí tím prudce klesá a s ní i kvalita jejich života. Po letité aroganci uhelných baronů zbyly na Hrádečku a Frýdlantsku desítky tisíc poškozených lidí. Podle názoru právníku Frank Bold je zde možná i cesta individuálních žalob u polských soudů. Jiskřičkou naděje je i fakt, že právě polské soudy navzdory všem si uchovaly vysokou míru nezávislosti. Ve sporech jednotlivců vůči gigantickým hráčům na trhu, rozhodují polské soudy často ve prospěch oněch jednotlivců.
PRÁCE JEŠTĚ NEKONČÍ. MUSÍME TO DOTÁHNOUT DO KONCE.
Moc si přejeme, aby (nová) česká vláda dokázala vyjednat nápravu způsobených škod a rozumný harmonogram směřující k rekultivaci uhelného dolu a přeměny šedého polského pohraničí na oblast, do které budou mířit milovníci přírody z celé střední Evropy. Doufáme. A kdyby se to snad, nedej Bože zvrhlo, zůstáváme zde a když už jsme došli takto daleko, tak teď se určitě nevzdáme.
DĚKUJEME!
Děkujeme všem, kdo nám pomohl a pomáhá. Ať s roznášením informačních materiálů, ať drobným dárcům, ať odborníkům a specialistů, ať (trochu nečekaně) politikům, ať ji jen těm, kdo nám drží palce!
Budeme moc rádi, když na nás nezapomenete a jestli chcete i třeba trochu pomůžete. Sice teď nezuří bitva okolo našich domů a zahrad (nyní válčí v Praze), ale i tak se k nám zas ten horký brambor vrátí a bude na nás nepolevit a dotáhnout to k řešení, kterým ochráníme přírodu i kvalitu života rodin, jenž zde žijí po generace.
DĚKUJEME!
Jan Široký
CHRÁNÍME VODU, z.s.