Základní shrnutí problematiky povrchového hnědouhelného dolu Turów a na něj navázanou tepelnou elektrárnu Turów (Polsko) a vliv a rizika pro obyvatele a přírodu českého a německého pohraničí v sousedících lokalitách.
KRÁTKÉ SHRNUTÍ AKTUÁLNÍ SITUACE
Povrchový hnědouhelný důl a s ním spojená tepelná elektrárna Turów se dispozičně nachází v oblasti tzv. Trojzemí, kde se setkávají hranice České republiky, Německa a Polska. Na německé i české straně již byla v této oblasti těžba uhlí dříve zastavena. Na polské straně je však tendence ložisko vytěžit celé bez ohledu na následky.
Důl a elektrárna synergicky poškozují nejenom stav spodních vod, ale také znečišťují ovzduší a celkově decimují region. V Německu byla narušena i statika domů. V samotném Turówě tento průmysl zničil lázeňské městečko a prakticky zde již není nikdo ze „starousedlíků“. Současné polské obyvatelstvo je pracovně-ekonomicky z 95% navázáno na důl a elektrárnu.
Dolu již v roce 2021 vypršelo povolení k důlní činnosti. To však na polské straně vláda ani na okamžik nevnímala vážně. Bez existence mezinárodní studie EIA ještě tři roky před oficiálním koncem povolení Polsko začalo stavět další blok elektrárny. Z toho je jasné, že ani na okamžik nikdo na polské straně nepřemýšlel nad tím, že by důl doopravdy končil.
Místo směrování dolu k rekultivaci, zahájení procesu ekonomického přesměrování života v regionu, se polská vláda rozhodla těžit dál i bez povolení, a to cestou absolutní ignorace všech námitek jak České republiky, tak Německa.
Důsledkem tohoto bezohledného postupu, kdy polská strana ani nekomunikovala, se na české straně začala čím dál víc ztrácet podzemní voda a situace došla tak daleko, že jsou dnes již některé obce prakticky bez vody. Znehodnocení nemovitostí a zničení životního prostoru českých obyvatel nepředstavovalo pro Polsko žádnou překážku a navzdory vlastní legislativě důl rozšiřují stále dál.
Polsko ignoruje také rozhodnutí Evropského soudního dvora, který nařídil předběžným opatřením zastavení důlní činnosti.
Takže nezbylo jiné řešení, než se bránit tak, jak to jen je možné jak na úrovni Evropské unie, tak na úrovni polských soudů.
Přišla polská strana za místními s nabídkou kompenzace nebo nějakého řešení?
Ne. Polská strana se rozhodla, že se z odpovědnosti vyváže tvrzením, že důl vůbec životnímu prostředí ve svém okolí neškodí. Toto tvrzení nemají ničím podložené a Polsko se navzdory výzvám ani nepodílelo na budování a provozu kontrolních vrtů na české straně.
Proč je pro Polsko tak složité důl zavřít?
Jelikož ani trochu neakceptovali vlastní legislativu a cíleně pracovali na tom, že důl rozšíří a stejně tak i výkon elektrárny, tak je tato elektrárna stále významným výrobcem el. energie na polské straně. Polsko nyní argumentuje tím, že kdyby zavřeli elektrárnu, tak mají jen těžko nahraditelný výpadek zdroje el. energie, ale tento argument je poněkud zcestný. Pokud po celá desetiletí úmyslně nepracovali na žádném řešení, jak nahradí tento zdroj výroby el. energie, tak vlastně nikdy v budoucnosti nebudou schopni tato zastaralá a škodlivá zařízení uzavřít. Praktická ignorace potřeb budoucnosti ze strany polské vlády ovšem nemůže být objektivním důvodem pro zničení životního prostoru, majetků, přírody a dalších kvalit života obyvatel na české straně.
Existuje řešení této patové situace?
Ano. Není sice snadné, ale existuje. Polsko musí nyní vytvořit taková opatření, aby nepoškozovalo život svých sousedů, což znamená například podzemní bariéru, ekonomickou odpovědnost za vybudování vodovodních řadů do oblastí, které svojí činností poškozují, atd. atp. Každopádně musí dojít ke změně myšlení na úrovni polské vlády, kdy musí pochopit, že tato opatření, jakkoliv budou technicky i ekonomicky mimořádně náročná, slouží pouze k tomu, aby místní samospráva a polská vláda nastartovala cestu k rekultivaci regionu Turów a kompletní změně ekonomických zdrojů v regionu, aby mohli co nejdříve přistoupit k uzavření dolu a elektrárny. Jelikož v dole samotném stejně uhlí již razantně ubývá a postupně klesá i jeho kvalita, tak nemá smysl tuto neudržitelnou situaci dále zhoršovat místo snahy nastoupit cestu k řešení.
Co bude v současném dole, až ho jednou Polsko uzavře?
Plán na rekultivaci dolu počítá s jeho zatopením. Důl chce polská strana zaplavit vodou z řeky Nisy. Zaplavení se jako forma rekultivace používá standardně všude v Evropě. Pokud se však těšíte, jak pojedete na dovolenou k tomuto bezkonkurenčnímu jezeru, bude pro Vás nepříjemnou zprávou, že si budete na vysněnou rekreaci muset počkat. Napouštění těžební jámy po dolu Turów by mělo trvat přibližně 40 až 60 let a navíc nikdo neví, co takto nebývalý projekt (co do svého rozsahu) udělá s kvalitou podzemních vod a životním prostředím v širokém okolí. Ani toto polská strana zatím nezačala řešit příliš vážně a na základě seriózních vědeckých výzkumů. Těžko říct, jak je to pro polskou vládu otázka, kterou (ne)berou vážně.
Jaké jsou možnosti místních obyvatel poškozených rozšiřováním a prohlubováním dolu Turów?
Nejbližší první krok směrem k řešení situace nyní představuje vyjednávání české a polské vlády. Jakkoliv síla a odhodlání se bránit vzešlo ze zoufalství místních a za rozsáhlé právní, informační i finanční pomoci Greenpeace ČR, ve chvíli, kdy konečně polská vláda přistoupila na jednání, česká vláda začala jednat za zavřenými dveřmi a ani místní obyvatelé ani všichni Ti, kteří se s velmi intenzivním nasazením zasadili o to, aby se ČR začala vůbec bránit, nemají na tato jednání přístup a ani nejsou nikým informování co se projednává a jak se jednání vyvíjejí.
Momentálně nám nezbývá, než doufat, že se skutečně vážná situace nestane jen předmětem nějakého politického obchodu, ale že se česká vláda skutečně zasadí o ochranu svých obyvatel, jejich života i životního prostředí a jejich majetků (Pokud máte dům, kde zmizí voda, tak společně s vodou zmizí i hodnota onoho domu.)
Další možností, jak se bránit nebo alespoň dosáhnout relevantních kompenzací za způsobené škody, je podání žaloby u polských soudů. Polské soudnictví si navzdory vážným snahám o oslabení uchovalo stále svou nezávislost a obdobné spory polské soudy velmi často rozhodují ve prospěch občanů stojícím proti ekonomickým gigantům.
Nyní je potřeba vyčkat, jaký bude výsledek jednání na vládní úrovni, ale již nyní Greenpeace ČR ve spolupráci s advokátní kanceláří Frank Bold připravují cestu a jakýsi „manuál“, jak postupovat ve snaze podání žaloby k polským soudům. Ve hře je také možnost zajištění právního zastoupení, které by zajistily zmíněné dvě organizace. Ze strany Vlády České republiky se bohužel žádná efektivní cesta, jak pomoct místním, neplánuje.
Přidejte odpověď